Jednoho dne ráno, je to celkem nedávno, jsem se podívala do zrcadla. Stála jsem před ním jen tak, v kalhotkách a podprsence a zděšeně sledovala celulitidu na stehnech, visící břicho, zadek, jaký neměla ani Helenka Růžičková, a říkala si, co za vorvaně to stojí před zrcadlem. Pořád jsem se utěšovala, že to je určitě jenom špatný den, že čekám menzes a že za to určitě můžou hormony. Že jsem jen nafouklá, jak tělo zadržuje před menstruací vodu.
Pak jsem si ale stoupla na váhu a zjistila, že se její ručička vyšplhala k neuvěřitelným 72 kilogramům. Některé (někteří?) z vás si jistě řeknou, že to je naprosto běžná váha, problém je ale v mojí výšce. 157 centimetrů není zrovna moc – mám vzhledem ke své váze podvýšku. Anebo vzhledem ke své výšce nadváhu…?
BMI tabulky mluvily jasně: vypočítaly mi hodnotu 28,8 a připsaly červené upozornění, že se jedná o nadváhu a s nadváhou jsou samozřejmě spojená zdravotní rizika. Najednou mi vyvstaly na mysl moje bolavé a oteklé kotníky, bolest v kolenou, když chodím do schodů či ze schodů, nepravidelný tlukot srdce, žaludeční obtíže a mnoho dalších nepříjemných a tak trochu otravných zdravotních problémů. „Trochu moc, na to, že je ti jednadvacet,“ řekla jsem si a rozhodla jsem se, že s tím prostě začnu něco dělat.
Teď možná čekáte, že bude následovat taková ta hrozně entuziastická část, jak jsem objevila zbrusu nový přípravek na hubnutí a jak skvěle funguje. Jak se mi podařilo během dvou (!) měsíců jen tak, při užívání přípravku, zhubnout patnáct kilogramů. A já teď ošklivým způsobem zklamu zastánce preparátů na hubnutí: nefunguje ani jeden z nich.
Ono by to bylo tak strašně krásné, koupit si kouzelné pilulky, po kterých je z těla vyloučen všechen tuk, a vy se takřka přes noc stanete nádhernou ženou s tělem supermodelky. Ale ono to takhle bohužel nefunguje. Aby člověk něčeho dosáhl, a to platí nejen v oblasti hubnutí, musí pro to něco udělat – a leckdy za to pořádně zaplatí. A v tomto případě se nejedná o peníze.
Nezbylo mi nic jiného, než začít pátrat po příčině, která způsobila to, že jsem tak příšerně přibrala. Podotýkám, že ve svých 17 letech (sice je tělo v této době ještě ve vývinu) jsem vážila přibližně 50 kilogramů. Sečteno a podtrženo, jsem za čtyři roky přibrala přibližně dvacet kilo, to je pět kilo za rok – a při tomto tempu bych ve svých třiceti letech měla vážit při výšce 157 centimetrů 115 kilogramů. Děsivá představa! Abych se ale vrátila k příčině: nikdy jsem sice nebývala nějak výrazně hubená, měla jsem prostě normální postavu – jenže na tomto faktu jsem bazírovala a při pojídání čokolády a sladkostí jsem rozhodně nemyslela na to, že bych se taky měla trochu hýbat. Jsem na sladké, po čokoládě bych se utloukla a bonbóny bych nejradši snídala. A má lehkomyslnost si vybrala svou daň.
Abych to ale doplnila a nesváděla to pouze na sladkosti (jsem příšerný alibista, musím mít tisíce výmluv), bohužel, dodnes, ačkoliv jsem dospělá a svéprávná osoba, jsem si nebyla schopná osvojit správné návyky pití. Při rozhovoru s maminkou na toto téma jsem se dozvěděla, že špatné „picí“ návyky má bohužel i ona – a tím pádem vznikl tento problém u mě. Od malička mi nedělalo problém vypít pouze půl litru tekutin denně. A když to takhle funguje dlouhou dobu, objeví se stejný efekt, jako když necháte tělo dlouhodobě hladovět: přijatou stravu si okamžitě uloží jako zásoby – tedy tělo, ve strachu, že nedostane napít, všechnu vodu uloží. Jsem zavodněná, mám oteklé kotníky a nohy, v místech, kde jsou obvykle tricepsy, se mi objevily „tašky“, které jsou prostě a jednoduše zaplněné vodou.
Mé nadváhy si samozřejmě všimla i má gynekoložka, když jsem si šla pro recept na antikoncepci. Společně jsme se dobraly tomu, že můj rapidní nárůst váhy může mít na svědomí částečně také právě nevyhovující kontraceptivum, které jsem užívala. (Pro informaci, jedná se o antikoncepci s názvem Minisiston.) Proto jsme se dohodly, že zkusíme nahradit klasickou hormonální antikoncepci takzvanou nízkohormonální (lékařka mi předepsala Lindynette) s tím, že uvidíme, co to udělá.
Po dlouhých hodinách přemýšlení nad tím, co mou nadváhu způsobilo, jsem si řekla, že je potřeba hledat řešení. Pátrala jsem na internetu, pročetla hromady diskusních fór, články zaměřené na různé typy diet – a pak jsem si vzpomněla, že jsem kdysi dávno na serveru youtube.com objevila video tmavovlásky Zuzany, která se zaměřuje na kardio tréninky. Mluvila anglicky s typickým českým přízvukem, měla nádherně vypracované tělo a byla velice sympatická a příjemná. Zjistila jsem, že má dokonce vlastní webové stránky http://www.bodyrock.tv, kam umisťuje všechna svá videa s „workouty“, někdy dokonce i recepty na vyvážené jídlo a jiné rady ohledně zdravého životního stylu.
Musela jsem zase přemýšlet. Krátkodobé hubnutí je sice moc fajn, ale když jsem si uvědomila, jak vypadá moje životospráva, řekla jsem si, že krátkodobé hubnutí není nic pro mě, že tudy cesta nevede, a že abych se sebou něco udělala, budu muset kompletně změnit svůj životní styl. Protože mým cílem není „jen“ zhubnout, mým cílem je být především zdravá a ve formě.
Namátkou jsem prošla Zuzanina videa se cviky a náhodou se mi podařilo narazit na stránku, která je pro úplné začátečníky. Bylo zde pouze fitness cvičení na videích rozdělené do šesti částí, které se mají spojit a cvičit jako jeden celek. Kromě videí jsem zde našla i Zuzčinu radu, že ideální, když začínáte, je jíst šestkrát denně a více, v malých porcích, abyste urychlili metabolismus a tím pádem i spalování tuků. Věděla jsem, že už vlastně nemám co ztratit, protože díky tomu, jak vypadám, mám jen problémy. A to jak zdravotní, tak psychické.
Tento blog bych tím pádem chtěla zaměřit na hubnutí a zdravý životní styl, ráda bych motivovala jiné lidi, kteří mají stejný problém jako já.
Žádné komentáře:
Okomentovat